• Copiapoa cinerea, Chile 2008, Ing. Pavel Franc
  • Chile 2008, Ing. Pavel Franc
  • Chile 2008, Ing. Pavel Franc

Fotky a články

Výstava 2022

Jubilejní 60. výstava


Již popatnácté uspořádal od 11. do 19. června 2022 Klub pěstitelů kaktusů a sukulentů Roudnice nad Labem z. s. přehlídku nejzajímavějších výpěstků svých členů ve skleníku zámecké zahrady v Libochovicích.

Tento rok z důvodu probíhající rekonstrukce hlavního skleníku probíhala výstava ve skleníku částečně obydlenéém tropickými rostlinami. Návštěvníci si tak mohli prohlédnout ne jen naše sukulentní rostliny, ale i jinak nepřístupné prostory s flórou navazující až pralesní atmosféru.

Děkujeme všem, kteří se přišli podívat na naši 60. výstavu kaktusů a sukulentů do krásného areálu zámecké zahrady v Libochovicích. Doufáme, že i prodej rostlin byl pro mnohé uspokojující a třeba i pomohl začínajícím či pokročilým kaktusářům rozšiřit své sbírky.

Jen tak pro legraci

Jak se vypořádat se škůdci ve skleníku, to je mezi pěstiteli věčné téma. Zdaleka se to však netýká celé fauny. Některý zástupce živočisné říše nemá žádný zahradník srdce ze skleníku vypudit.

Erinaceinae Albispina Jan Bohacek

Erinaceinae Albispina - foto Jan Bohacek  

 

jeden navstevnik vystavy proklouzl bez placeni JBo

Jeden navstevnik vystavy proklouzl bez placeni - foto Jan Bohacek  

 

jesterka obecna na obhlidce skleniku Petr Kaspar

ještěrka obecná na pravidelné kontrole skleníku - foto Petr Kaspar

 

Slepice kontrolujici kvalitu vysevy Petr Kaspar

Slepice kontrolujici kvalitu vysevy  - foto Petr Kaspar

 

 

Výstava 2021

Ohlédnutí za skončenou výstavou 2021


Již počtrnácté uspořádal od 5. do 13. června 2021 Klub pěstitelů kaktusů a sukulentů Roudnice nad Labem z. s. přehlídku nejzajímavějších výpěstků svých členů ve skleníku zámecké zahrady v Libochovicích.
Na 59. výstavě bylo umístěno 836 kusů kaktusů a 75 kusů ostatních sukulentů.

Děkujeme všem, kteří se přišli podívat na naši 59. výstavu kaktusů a sukulentů do krásného areálu zámecké zahrady v Libochovicích.

Výstava 2018

56. výstava KPKS Roudnice nad Labem

Fotografie z výstavy, která proběhla od soboty 2. června do neděle 10. června 2019 ve skleníku zámecké zahrady v Libochovicích.

Několik obrázků z průběhu výstavy

Cyklovýlet Žatecko

 

 Zpráva z cyklovýletu Žatecko

 

Kaktusový závod míru se konal 8. a 9.května 2015 v Žatci.

 

Akce byla pořádána na oplátku pro kaktusáře z Roudnice za jejich pohostinnost při našich návštěvách na roudnických cyklovýletech. Pořádá je Honza Müller po sbírkách svých Roudnických přátel. Starší kaktusáři, kteří nezvládnou trasu ujet na kolech, jezdí auty.

 Rád bych zrekapituloval celou akci.

Začalo se samozřejmě pozdě – jak jinak. Možná jsem na vině i já, a to tím, že jsem v přípravě změnil začátek akce. Akce kulový blesk – ubytování a příprava kol. Po 10. hodině se vyráží směr Čeradice. Kus cesty podle řeky přes lávku k Libočanům a do kopce do Čeradic – na rozjezd docela zabíračka. U pana Jiřího Kruliše už čekají autokaktusáři. Ti mají tu výhodu, že si sbírku prohlédli v předstihu. Děkuji panu Krulišovi, který není naším členem, ale je přítelem, že nás přijal. Skleník a pařeniště s kaktusy a sukulenty. Povídá se hezky, ale musíme vyjet, nebo nestihneme oběd. Z Čeradic do Žatce je to mírně z kopce, přejezd frekventované křižovatky mírně do kopce a parkem ke kruhovému objezdu dojedeme k panu Miroslavu Kalošovi.  Autokaktusáři zase první. Agávky jsou pod rozebíracím přístřeškem na dvoře a v patře nad uhelnou skleník. Bohužel všechny starší skleníky nejsou uzpůsobeny na větší navštěvy, ale kdo chtěl, tak se pokochal. V každé sbírce se najde něco zajímavého. Kola zanecháme v garáži a dojdeme na oběd do restaurace u Orloje. Obsluha tento den podcenila a nestíhala. V Žatci se konaly souběžně dvě akce a ještě filmaři. Dáváme si Žatecký samec a obědváme. Asi po 14. hodině vyrážíme směr Dobříčany. Vyhýbáme se klesání v Trnovanech a jedeme přes Bezděkov, dolů prudkým kamenitým kopcem do Trnovan. Přes koleje pokračujeme k panu Karlu Blumentritovi v Dobříčanech. Ti, kterým vyschlo, tahají kýbl s pivem z nádrže. Ve skleníku ukázka toho, že kaktusy nechtějí naši přehnanou péči. Rostliny obsypány poupaty a květy. Kdo neviděl, neuvěří. A všude horko. Nejedeme, ale dojdeme k panu Václavu Holému, dojdu mezi posledními. Na grilu jsou pikantní klobásy, dostávám kávu a jdu do skleníku v patře. Václav ukazuje kytky. Honza Müller chce odnož ze zajímavého hybridu Echinocereusu, ale Václav je neoblomný. Po 18. hodině odjíždíme do Žatce. Nechceme jet na kolech do kopce, tak ho objedeme. Cesta je o kousek delší. Honza si povídá s kolegou, otočí se a padá. Z výletu si  veze silniční lišej. Cyklisté schovají kola na ubytovně a jde se povídat o kaktusech do restaurace Chaloupka. Pivo dobré, nic k jídlu. Ti skalní vydrží do 22 hodin a pak jdou spát. Dva nejmenovaní spí spolu na pokoji a chrápou stereo.

 Ráno v sobotu vstávám před budíkem. Lehce zapršelo. Než se nasnídám, u vrat už jsou první nedočkavci na snídani. Zapojuji do přípravy celou rodinu, tímto jim všem děkuji za pomoc a podporu. Ohřívá se česnečka,bořč, nosí se voda na kávu a čaj. Všichni chválí mojí mámu za vynikající ovocný koláč. Otvírám skleník a zvěčňuji se na video našeho plzeňského kameramana Laabuse. Prohlídka skleníku, stolů a skalky. Po upozornění na čas musím všechny vyhnat na prohlídku Chrámu chmele a piva. Jízda výtahem s projekcí imitace letu balonem. Zjišťuji, že jeden záběr končí pomalu pádem do skleníku Míry Kaloše. Rozhled asi ze 40 metrů, přechod do Chmelového labyrintu. Na konci skleněná chmelová šiška. Celým muzeem voní chmel.  Bohužel se prohlídka zase protáhla a jsme hodinu ve skluzu. Rychle degustační pivo a do Hradiště k panu Josefu Humlovi. Malá a pěkná sbírka. Zahradní jezírko s Koi kapry, skalka s netřesky a ještěrkou, která se hned po útěku vrací na svoje oblíbené místo. Dostáváme kávu, pivo, hradišťský guláš a klobásu. Všem chutná. Cyklisti vyrážejí dříve, jedeme přes Lišany do Postoloprt k panu Jindřichu Iblovi. Cyklisti dojeli první. Všichni prohlížejí skoro nové zastřešení terasy na domě s luxusně velikým prostorem. 20 lidí si nepřekáží a prohlíží si kaktusy, někteří si odnášejí notokaktusy do svých sbírek. Snědl se koláč, vypila káva a pivo. Musíme vyrazit do Žatce, Martinovi jede vlak. Pokud mu ujede, nedostane se domů. Zastavujeme v zahrádkářské kolonii u Míry Kaloše na netřesky a prohlídku nového foliáku. Volá máma. Jde na vás bouřka. Rychle do cíle.

 Všichni vyhrávají.

 Balí se kola do aut a na nosiče. Petr Kuták rozdává plzeňské kalendáříky a zve všechny na výstavu.

 Rozloučení a poděkování za účast. 

Děkuji Všem za účast na kaktusovém závodu míru. Vítězi jsou všichni účastníci na kolech, v autech, všichni hostitelé a pořadatelé a jejich rodiny. Myslím si, že jsme si na Žatecku neudělali ostudu. Účastníci nešetřili chválou a já doufám, že se jim u nás líbilo. 

 

Zdar kaktusovému sdružování a rozšiřování kaktusových kamarádů, přátel a stejně postižených lidí.

 Ještě jednou děkuji Všem

 Jiří Vondráček

 zájezdový referent kaktusářů Žatecka a člen KK Plzeň

 

Cyklovýlet 15.-16.8. 2015

 

 

Zpráva z cyklovýletu kouzelným Polabím

 

Cyklovýlet pořádal Klub přátel kaktusů a sukulentů v Roudnici nad Labem ve dnech 15. a 16. srpna 2015 a to výjimečně jako dvoudenní. Sraz po změně ubytování byl v Horních Počaplech u př. Honzy Műllera. Ze Žatce dojíždíme první s půlhodinovým náskokem. Ranní shon před vyjetím. Ubytování a rozdělení do aut a kdo pojede na kole.

 

Dorazili kaktusáři ze Žatce, př.Miroslav Kaloš, Josef Huml, Drahomír Pop, Václav Holý, Vít a Jiří Vondráčkovi, z Plzně Luboš Kanca, Jana Černá, Petr Kuták, z Ústi nad Labem Petr Bašus, no a samozřejmě domácí Honza Műller, Martin Lžičař, Josef Jelínek a Zuzana Urbanová.

 

Po deváté hodině vyrážíme směr Lužec n/Vltavou. Je to proti proudu Labe, ale po cyklostezce po rovině a docela svižně okolo 20 km/h. Po pár kilometrech už někteří dostávají žízeň a otvírají restauraci ve Vliněvsi (o půl hodiny před otvíračkou). Pod Mělníkem zastavujeme u posekaného pole s obilím, sjíždíme do strniště k pohanskému dubu. Po zásahu bleskem má ulomenou větev. O kousek dál má Petr defekt, mění duši a je vidět, že to nedělá poprvé. Popojedeme k historické památce – Zdymadla Hořín. Jsou jediné, kde se nad vraty jede po mostě.

 

Pokračujeme dále proti proudu Vltavy.  Honza Műller píchnul, po 3. dofoukávání se nakonec  rozhoduje, že to dojde. Už docela praží slunce, vracím se a zadní kolo zalepíme. Ostatní zatím dojeli do Lužce k př.Tomkovi. Krásně upravená zahrada, rybníček, pergola a skleník. Autokaktusáři už sedí pod pergolou a prohlížejí pohledy. Dostáváme občerstvení, podepisujeme kroniku, děláme společnou fotku. Přidává se k nám Petr Hoffmann z Rakovníka. Rozloučíme se a popojedeme asi 200 m do restaurace na oběd. Sedíme venku pod pergolou.

 

Po obědě nás čeká cesta do Krabčic k př. Brejníkovi. Dnes první táhlý kopec. Objíždíme kopec mírnějším stoupáním. Někteří to vyjeli, někteří vytlačili, žádný spěch, skleník tam určitě zůstane.

 

Všichni, co dorazili, tak se jdou napít chlazené vody. Prohlížíme skleník, sloupové kaktusy zasazené na zemi ve velkotruhlíku.

 

Po každém stoupání musí přijít sjezd z kopce. Z Krabčic sjíždíme do Horních Počapel k př. Műllerovi. Honza pěstuje kaktusy trochu jinak než ostatní. Venkovní skalka, celoročně bez zakrytí, skleníkový záhon s celoroční výsadbou kaktusů a pak další dva skleníky s kaktusy v květináčích.

 

Je to velký  propagátor volné kultury. Prý pěstujeme kaktusy jako bonsaje. Poseděli jsme pod pergolou,vypili obsah ledničky a přemístili se na večeři do restaurace. Probíraly se kaktusy, popíjelo pivo.

 

Na ubytovně bylo strašné horko. Celou noc otevřené okno. Jdu si koupit snídani a pak k Honzovi na kafe. Začalo krápat. Odjíždíme na kolech na železniční zastávku, jedeme vlakem do Bohušovic nad Ohří. Venku prší, po projetí Terezína přestalo pršet. Jedeme k př. Beranovi do Českých Kopist. Popíjíme a ochutnáváme různě barevná rajčata, prohlížíme skleníky. Přidává se k nám př.Beran ml. se synem a Milan Jackov.  Jedeme na přívoz v Nučničkách. Občerstvujeme se a přes přívoz jedeme do občerstvení u Trumpetky na břehu Labe v Lounkách. Obědváme, ti nejvíce přehřátí skáčou do Labe a dělají akvabely. Přejíždíme do Hošťky k př. Janu Boháčkovi. Autaři sedí pod přístřeškem ve stínu. My cyklisti se schlazujeme v sudu s vodou. Děti dostávají zmrzlinu, my chlebíčky. Zaujala mě podparapetová množírna odnoží. Po odpočinku se vydáváme do cíle naší cesty. Dnes první kopec.  Půlka cyklistů tlačí, někteří z nás vyšlápnou až nahoru, sjezd do Štětí. Přejezd přes most, kde je uprostřed železniční trať. Na záda se mi tlačil autobus, ale opravdu se vedle mě nevešel. V další vesnici se loučíme s Petrem Hoffmannem, jde na vlak. Po pár kilometrech vjíždíme na poslední kus cyklostezky, jsme pozváni na poslední občerstvení. Z dálky je slyšet bouřka. Začíná pokapávat. K autu je to jen kousek. Rychlé rozloučení, zabalení bagáže, přidělání kol na nosiče a do aut. Odjíždíme. Na konci Horních Počapel vjíždíme do vodní zdi. Stěrače nestíhají. Po dvou měsících začalo pršet.

 

Děkuji všem organizátorům a hostitelům za přijetí, občerstvení, a to, že nás nenechali uschnout. Všem účastníkům za dobrou náladu a nadšení v obrovském horku. Teď se nám naše kytičky zalily.

 

Ahoj na dalších akcích, přátelé.

 Jiří Vondráček

 člen KK Plzeň a kaktusářů Žatecka

 

autoři fotografií:

 Jan Boháček

 Petr Kuták

 Jiří Vondráček

 

Výstava 2015

6. – 14. června 2015 - se konala naše 53. výstava, již podeváté ve skleníku zámecké zahrady v Libochovicích

  skleník libochovického zámku

 Příprava výstavy 5.6. 2015:

Expozice:

Povídání o sukulentech

 

5. ročník povídání o sukulentech – jarní část v Libochovicích – 14. 2. 2015

 

Tradiční akce se opět konala v Restauraci Konírna a zúčastnilo se jí 34 osob z 9 spolků (z pořádajícího KPKS Roudnice n. L. 8, KK Most 5, SPKS Praha 4, KK Teplice 4, KK Žatec 3, Ústí nad Labem 3, SPS 3, KK Rakovník 2, KK Pardubice 1 a z KK Plzeň 1.)

O něco menší počet byl ovlivněn doznívající epidemií chřipky, ale ta na průběh a atmosféru setkání neměla žádný vliv.

Mini burzu rostlin zajistil př. Jaroslav Hušner, pamětní trička pro přednášející zajistil roudnický KPKS.

Jako první promítal velmi pestrou směs sukulentů ze své sbírky Petr Hoffmann (předseda KK Rakovník). Překvapil nejen bohatým sortimentem druhů, ale hlavně kvalitou prezentovaných výpěstků a zkušenostmi z úspěchů i nezdarů při jejich pěstování.

Po něm se ujal slova i ovladače promítačky př. Bořivoj Prokeš, který nazval svou přednášku „Madagascar forever“ (M. navěky, navždy, pořád). Provedl nás okruhem po jižní polovině ostrova a předvedl opravdový extrakt zajímavých druhů rostlin i živočichů.

Posledním účinkujícím byl Jan Gratias, který si připravil prezentaci na téma „Rod Sinningia, aneb kaudiciformní rostliny pro příští pětiletky“. Pokusil se o ucelený přehled o rodu, jež t. č. zahrnuje 91 popsaných druhů z let 1825 až 2014. Po části morfologické a geografické představil 62 druhů a připomenul i četné zahradnické hybridy známé pod původním jménem rodu – gloxínie.

Setkání se vydařilo, a tak se skalní příznivci a členové SPS mohou těšit na podzimní pokračování, které bude opět počátkem října v Rakovníku.

 

Foto dodal Jan Boháček, KPKS Roudnice n. L.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

„Velká“ zpráva z „malého“ výletu

Je neděle 27. července, zvoní mi budík, vstávám, oblékám se do sportovního a vyrážím s jízdním kolem směr Roudnice nad Labem. Na sraz radši jedu vlakem, abych se moc neunavil.

V 9.00 máme u vlakového nádraží v Roudnici sraz na další kaktusářský cyklovýlet. Protože je neděle, jsem sám doma a nemám lautr co dělat (tedy kromě práce na zahradě, na domě a ve skleníku), tak jedu a nesedím doma.

Trochu se bojím jestli nepojedu sám. Ale po příjezdu na sraz se mé obavy rozptýlí a už na dálku je mi jasné, že nás pojede mnohem víc než cyklistů na etapovém závodu „Pobřežím Antarktidy“.

Dokonce dorazil i jeden host a jeden nový zájemce o kaktusy. Tak to je super.

Vyrážíme svižným tempem hezky po rovince, podél Labe. Protože ještě nejsme unavení, ubíhá cesta rychle a za 45 minut přijíždíme do prvního cíle do Horních Počapel do sbírky Honzy Műllera.

 

Po prohlídce skalky, skleníku, občerstvení, podrbání a nakrmení oveček, vyrážíme opět svižně vstříc obědu. Cesta pokračuje po cyklostezce podél Labe. Po šesti kilometrech mne už trošku bolí nohy a tak rafinovaně využívám místní zajímavost k vyhlášení krátké přestávky. Důvodem zastávky je místní „zeměpisná katastrofická“ zajímavost. Povodňový vodočet, ze kterého by určitě TV NOVA vyrobila ve zprávách krásnou 5-10 minutovou dramatickou reportáž o povodních. A umím si představit, že po jejím shlédnutí by se mnohý z diváků šel podívat k řece, jestli náhodou nestoupá voda.

Dnes osamocený vodočet byl kdysi na rohu místního mlýna. Ten musel být po největší povodni v roce 2002 zbourán. Čáru velké vody 2002 najdete až úplně pod stříškou. Aby bylo tuto čáru kam zaznamenat, bylo třeba zeď původního mlýna ještě trochu nadezdít. Tak velká voda to v roce 2002 byla.

 

 

Po několika kilometrech nás čekal oběd v restauraci u Tajčů ve Vlíněvsi. Restaurace byla mimochodem při  povodni v roce 2002 dost zasažená a po generální rekonstrukci, která trvala několik let, je opět v provozu. Dobré hotové obědy, studené pivo a příznivé ceny. Rozhodně doporučuji.

Po dobrém obědě jsme se vydali do další sbírky, tentokrát k našim mladým členům. Krátce před cílem jsme si dobrovolně trasu prodloužili a zastavili se v Hoříně u komor na Vltavském plavebním kanálu. Komory jsou národní technická památka. Jediné plavební komory v ČR, kde lodě proplouvají pod mostem. Byl jsem se tam podívat už několikrát, ale poprvé se mi povedlo vidět proplouvat loď. Samozřejmě jsme se u toho museli na památku nechat vyfotit.

 

 

Michaela Roubalová a Lukáš Procházka už na nás ve Vrbně čekali a hned po příjezdu jsme bez zbytečných odkladů mohli svlažit rty studeným …. nápoji. Sbírka zatím není příliš rozsáhlá, ale kaktusů neustále přibývá a místa na zahradě mají dost. Takže uvidíme za pár let.

Po prohlídce skleníku a domu jsme vyrazili směr Krabčice, do sbírky Gusty Brejníka. Protože už byla pokročilá hodina, jeli jsme nejrychlejší trasou a to po hlavní silnici. Těsně před dojezdem do Krabčic nás zastihl drobný deštík. Celý den bylo dost vedro a tak nám to ani moc nevadilo. Gusta Brejník má velkou a pěknou sbírku, ve které je vždy na co se dívat. Krásné dospělé rostliny a moc pěkný středový záhon s velkými sloupovými kaktusy. Mnoho krásných semenáčků na prodej.

 

 

Všem za účast děkuje HonzaM

 

Náš čtyřicátník

 

 

 

Klub pěstitelů kaktusů a sukulentů Roudnice nad Labem (KPKS) si před měsícem přidal do své bohaté historie další raritu, s níž se nemůže pochlubit žádný z ostatních klubů a spolků sdružených v SČSPKS.  Ano, divme se, protože máme nejdéle (trvale a nepřetržitě) sloužícího předsedu klubu (spolku) v rámci ČR a SR. Jak je to možné?

V pondělí 6. května 1974  byl na pravidelné členské schůzi zvolen do čela výboru přítel

Jindřich BERAN (*13. 7. 1940),  jehož sbírka se nachází na adrese České Kopisty 88,

411 55 Terezín.

Funkci předsedy vykonává dodnes a zbývající členové KPKS nevidí sebemenší důvod, proč by neměl pokračovat i v dalších letech. A jaké jsou důvody, aby pokračoval? Posuďte sami:

 

1.      Jindra má jednu z největších sbírek kaktusů v rámci KPKS, a to i po povodních v letech 2002, 2006 a 2013, které vždy podstatnou část jeho rostlin zničily. Jiní by na jeho místě v kaktusaření nepokračovali, resp. nezačínali znovu.

 

2.      Jindra zná (v rámci klubu) kaktusy nejlépe. Závidíme mu jeho fotografickou paměť specializovanou na detaily v otrnění, barvě květů aj., prostě je to živý atlas kaktusů a množství jiných exotických rostlin.

 

3.      Jindra se obětavě stará o vedení členských schůzí, je s ním sranda a na schůzkách prakticky nechybí.

     Jeho účast na členských schůzkách za těch 40 let předsednictví je 99,9 %. 

 

 Čtyřicet let v nejvyšší funkci setrvávají královny, diktátoři a náčelníci kmenů někde hluboko v pralesích. A většinou se funkce drží zuby-nehty i proti vůli svých voličů nebo poddaných.

To vše v našem klubu neplatí. My jsme rádi, že máme takového předsedu, a jako zachovalou kytku trvalku ho kdykoliv rádi zalejeme.

 

Milý Jindřichu,

moc ti děkujeme, že jsi to s námi tak dlouho vydržel a přejeme si, aby se to co nejdéle nezměnilo!

Hodně zdraví a radosti ze společné záliby ti přejí

 

všichni členové KPKS Roudnice nad Labem.

 

 

 

 

 

                   

 

 

 

 

 

 

 

 

Efler Antonín

Byli jsme a budem

„Byli jsme“ se po dlouhé době podívat v Hrdlech na našeho dlouholetého člena Antonína Eflera.
Slovo „Budem“ z nadpisu bude, jak všichni věříme, platit pro něho. I když ho většina z nás neviděla pěkných pár let, vypadá stále stejně. Myslím že bych ho poznal i na druhé straně davu, který čeká na metro. Stále usměvavý, v pohodě a ty křížky navíc na něm vůbec nejsou vidět. Ti, kdo ho znali již dříve, to mohou posoudit na fotografiích.
Vyprávěl nám o svých cestovatelských plánech a o dovolené v červnu. Tak trochu mu závidím jeho elán a chuť do života. Ale mnohem více než závidím, mu to vše přeji.
Jestli se budeme o jeho kaktusy dobře starat, možná po letech předáme některé z nich další generaci kaktusářů.

HonzaM
kaktusáři Roudnice

Návštěvy sbírek

10.5. 2014 - Rudolf Slaba - Tálín

10.5. 2014 - Eduard Vodička - Písek

10.5. 2014 - Jiří Merhaut - Mořinka   www.yuccaland.cz/

10.5. 2014 - Jarolav Hušner - Hýskov  http://www.sukulentyhusner.cz/

17.5. 2014 - Ladislav Fischer - Hořice

8.5. 2015 - Jiří Vondráček - Žatec

8.5. 2015 - Jiří Kruliš - Čeradice

8.5. 2015 - Miroslav Kaloš - Žatec

8.5. 2015 - Karel Blumentrit - Dobříčany

8.5. 2015 - Václav Holý - Dobříčany

9.5. 2015 - Josef Huml - Hradiště

9.5. 2015 - Jindřich Ibl - Postoloprty

 

O klubu

Roudnický klub pěstitelů kaktusů a sukulentů funguje nepřetržitě již od roku 1958. Za tuto dobu vyrostlo v našich řadách mnoho pěstitelů, kterým pod rukama vykvete snad vše a kteří ochotně předávají své cenné rady a zkušenosti dále. Svou vášeň pro veškerou sukulentní flóru probíráme na pravidelných schůzích, podnikáme zájezdy a navštěvujeme sbírky ostatních pěstielů. Každoročně pořádáme přehlídku nejzajímavějších výpěstků svých členů ve skleníku zámecké zahrady v Libochovicích.

Barvy ve skleníku (JBo)

DSCF6643.jpg