Je neděle 27. července, zvoní mi budík, vstávám, oblékám se do sportovního a vyrážím s jízdním kolem směr Roudnice nad Labem. Na sraz radši jedu vlakem, abych se moc neunavil.

V 9.00 máme u vlakového nádraží v Roudnici sraz na další kaktusářský cyklovýlet. Protože je neděle, jsem sám doma a nemám lautr co dělat (tedy kromě práce na zahradě, na domě a ve skleníku), tak jedu a nesedím doma.

Trochu se bojím jestli nepojedu sám. Ale po příjezdu na sraz se mé obavy rozptýlí a už na dálku je mi jasné, že nás pojede mnohem víc než cyklistů na etapovém závodu „Pobřežím Antarktidy“.

Dokonce dorazil i jeden host a jeden nový zájemce o kaktusy. Tak to je super.

Vyrážíme svižným tempem hezky po rovince, podél Labe. Protože ještě nejsme unavení, ubíhá cesta rychle a za 45 minut přijíždíme do prvního cíle do Horních Počapel do sbírky Honzy Műllera.

 

Po prohlídce skalky, skleníku, občerstvení, podrbání a nakrmení oveček, vyrážíme opět svižně vstříc obědu. Cesta pokračuje po cyklostezce podél Labe. Po šesti kilometrech mne už trošku bolí nohy a tak rafinovaně využívám místní zajímavost k vyhlášení krátké přestávky. Důvodem zastávky je místní „zeměpisná katastrofická“ zajímavost. Povodňový vodočet, ze kterého by určitě TV NOVA vyrobila ve zprávách krásnou 5-10 minutovou dramatickou reportáž o povodních. A umím si představit, že po jejím shlédnutí by se mnohý z diváků šel podívat k řece, jestli náhodou nestoupá voda.

Dnes osamocený vodočet byl kdysi na rohu místního mlýna. Ten musel být po největší povodni v roce 2002 zbourán. Čáru velké vody 2002 najdete až úplně pod stříškou. Aby bylo tuto čáru kam zaznamenat, bylo třeba zeď původního mlýna ještě trochu nadezdít. Tak velká voda to v roce 2002 byla.

 

 

Po několika kilometrech nás čekal oběd v restauraci u Tajčů ve Vlíněvsi. Restaurace byla mimochodem při  povodni v roce 2002 dost zasažená a po generální rekonstrukci, která trvala několik let, je opět v provozu. Dobré hotové obědy, studené pivo a příznivé ceny. Rozhodně doporučuji.

Po dobrém obědě jsme se vydali do další sbírky, tentokrát k našim mladým členům. Krátce před cílem jsme si dobrovolně trasu prodloužili a zastavili se v Hoříně u komor na Vltavském plavebním kanálu. Komory jsou národní technická památka. Jediné plavební komory v ČR, kde lodě proplouvají pod mostem. Byl jsem se tam podívat už několikrát, ale poprvé se mi povedlo vidět proplouvat loď. Samozřejmě jsme se u toho museli na památku nechat vyfotit.

 

 

Michaela Roubalová a Lukáš Procházka už na nás ve Vrbně čekali a hned po příjezdu jsme bez zbytečných odkladů mohli svlažit rty studeným …. nápoji. Sbírka zatím není příliš rozsáhlá, ale kaktusů neustále přibývá a místa na zahradě mají dost. Takže uvidíme za pár let.

Po prohlídce skleníku a domu jsme vyrazili směr Krabčice, do sbírky Gusty Brejníka. Protože už byla pokročilá hodina, jeli jsme nejrychlejší trasou a to po hlavní silnici. Těsně před dojezdem do Krabčic nás zastihl drobný deštík. Celý den bylo dost vedro a tak nám to ani moc nevadilo. Gusta Brejník má velkou a pěknou sbírku, ve které je vždy na co se dívat. Krásné dospělé rostliny a moc pěkný středový záhon s velkými sloupovými kaktusy. Mnoho krásných semenáčků na prodej.

 

 

Všem za účast děkuje HonzaM