Historie KPKS Roudnice nad Labem

 

Úplné začátky

Organizované kaktusářství existuje v Československu od památného roku 1922, kdy byl v Praze ustanoven „Spolek pěstitelů kaktusů v R.Č.S.“, dnešní SPKS Praha. Od svého vzniku nebyl jen pro pražské členy, takže podstatná část členské základny byla ze širokého pražského okolí a na seznamu zakládajících členů najdeme postupně šestici jmen pěstitelů z PODŘIPSKA (konkrétně z Lounek a Štětí u Roudnice n. L.). Pod památnou horou Říp se kaktusy a sukulenty pěstují již hodně dlouho, proto je zcela samozřejmé, že zejména po II. světové válce dochází i v našem regionu k rozmachu této záliby.

Náš Klub kaktusářů Roudnice nad Labem vznikl po roce 1945 jako 11. v pořadí těch, co nezanikly a v současné době vykazují nějakou činnost.

Náš den „D“ byl  3. prosinec 1958. V restauraci bývalého hotelu KORUNA v Roudnici nad Labem se konala za účasti 32 přihlášených členů ustavující schůze kroužku kaktusářů při ZO ČOZS.

Byl zvolen první výbor kroužku ve složení: předseda:  ing. Pospíšil, místopředseda: Pavel Pírko, členové: F. Kočí,  A. Rákos,  MUDr. F. Eidkum
V prvních dvou letech činnosti se schůzky konaly převážně v restauraci Na růžku s účastí 15 až 20 členů. Byly organizovány první přednášky, zjara se též konaly schůzky přímo ve sklenících pěstitelů.

První výstava se konala v září 1960 v sále městské knihovny na Mírovém náměstí. Ve středu 1. 11. 1961 schválila mimořádná členská schůze přestup do Spojeného závodního klubu ŘÍP a zároveň zvolila nové vedení kroužku: předseda: P. Pírko (Horní Beřkovice), místopředseda: J. Danda (Roudnice n. L.), jednatel: F. Kočí (Lovosice).
Druhou výstavou, která se již konala v sále SZK Říp, začíná od roku 1962 ojedinělá série každoročních výstav, která trvá až dodnes. (Jubilejní – již 50. výstavu jsme uspořádali v roce 2012.) První a zároveň poslední pokus o pořádání taneční zábavy ve vlastní režii byl učiněn 8. 12. 1962.

Léta 1963 až 1967 lze označit jako období konjunktury. Početný stav členské základny plynule roste. Zvyšuje se kvalita vzdělávací činnosti, výstavy se staly krásnou tradicí a zájezdy byly postupně náročnější. Také tyto součásti pravidelné činnosti klubu nejlépe dokumentují stručné přehledy v přiložených tabulkách.

  

Léta 1969 až 1989
Dne 24. ledna 1969 oznamuje př. Pírko, že z vážných zdravotních důvodů rezignuje na funkci předsedy klubu, kterou pak na kratší dobu převzal ing. Emil HURT z Hrobců.
Mimořádně velkým mezníkem v historii klubu je však datum 12. 1. 1970 a usnesení z výroční členské schůze téhož data vstoupit jako samostatná zájmová organizace Národní fronty do Svazu českých kaktusářů se sídlem v Brně (SČK). Registrací ve výnosu ONV Litoměřice ze dne 28.8.1970 bylo toto rozhodnutí potvrzeno. Konjunktura organizovaného kaktusářství na Podřipsku dosahuje zatím nepřekonaného vrcholu – v roce 1970 má členská základna 72 (!) lidí, z toho 2/3 patří mezi skutečně aktivní.

Před jubilejní 10. výstavou byl zvolen nový výbor ZO SČK. Jeho složení však (stejně jako těch, co následovaly až do současnosti) uvádíme na jiném místě, aby se souvislý text o historii netříštil o jmenné seznamy členů.

Samostatná jubilejní 10. výstava (v září 1971) nebyla nijak zvláště dobře hodnocena, zejména ve srovnání s předchozí 9. výstavou, při níž 15 členů vystavilo více jak 4500 rostlin a všeobecný ohlas 1200 návštěvníků byl v drtivé většině kladný. Do konce roku 1972 klesl počet členů na 54, z toho 39 jich odebíralo časopis KAKTUSY a několik dalších byli tzv. „čekatelé“. Během dalších dvou let proběhlo několik změn ve výboru a pamětníci jen neradi vzpomínají na rok 1973 a tehdejší určitou krizi ve vztazích mezi členy, která byla zaviněna uraženou ješitností, nedůvěrou, šířením nepřesných informací či také neseriózním jednáním při prodeji přebytků na výstavě. Jedno datum z tohoto období však zaslouží zvláštní pozornost – je tím pondělí 6. května 1974. Toho dne byl na pravidelné členské schůzi zvolen do čela výboru dosavadní předseda klubu př. Jindřich BERAN (České Kopisty 88, 411 55 Terezín), který působí jako stálice dodnes, má velké zásluhy na udržení pravidelné činnosti klubu a praxí dokazuje prověřenou pravdu, že „ten kdo chce, tak si na kaktusy a sukulenty (ale i orchideje, bonsaje, králíky, papriky, okurky, květák i rodinu o 5 členech) vždycky dost času najde“.

 

Od roku 1969 až do roku 1982, tedy plných 13 let trvala velmi dobrá a prospěšná spolupráce s vedením Spojeného závodního klubu Říp, konkrétně s bývalým ředitelem p. Františkem Mückem. Měli jsme morální i materiální podporu v podobě organizačního podílu na akcích, zapůjčování místa pro měsíční schůzky i pro výstavy a při tom v žádném případě nešlo o vztahy jednostranné závislosti. Proto i přednášky s promítáním diapozitivů jsou i u nás dávnou samozřejmostí, při výstavách i zájezdech jsme se společně snažili připravit vždy něco nového, co tu ještě nebylo. Jenom ten pokles členské základny byl stále nenápadný, leč trvalý, a tak v roce 1980 evidujeme ještě 50 členů (42 odebírá časopis), ale o tři roky později již jen 39 členů a v současnosti je nás zase o něco méně …

Velkou organizační změnou bylo rozhodnutí zrušit samostatnou organizaci NF Svaz českých kaktusářů, což se stalo v roce 1977 a od 1. ledna 1978 jsme byli nuceni být součástí velké rodiny zahrádkářů. Ani po desítkách let nelze říci, že se tehdy přijalo rozumné řešení, protože kaktusářství jako specializovaná „zahradnická“ činnost má u nás mimořádně pěknou tradici a členská základna mnohonásobně převyšuje počty členů jiných specializovaných zahrádkářských organizací, zaměřených např. na lilie, skalničky, orchideje, bonsaje aj.

Náš kroužek (klub, spolek) našel vhodný kompromis, protože formálně (papírově) jsme byli vedeni jako sekce kaktusářů při 5. Základní organizaci Českého zahrádkářského svazu v Roudnici nad Labem. Zahrádkářům jsme jednou za rok podali zprávu o činnosti a jinak jsme si navzájem nepřekáželi.

  

Od roku 1990 do roku 2011

Zásadní změny v rámci celého (bývalého) Československa nastaly ještě na konci roku 1989, tedy pouhých pár dnů po tzv. sametové revoluci. Vznikl koordinační výbor z aktivních zástupců některých kaktusářských klubů a v polovině roku 1990 bylo rozhodnuto svolat dne 6. října do Olomouce ustavující schůzi SČSPKS.

Od prosince 1989 byl členem uvedeného KV i náš člen J. Gratias, který byl v říjnu 1990 zvolen jak do výboru SČSPKS za náš region, tak i do nově ustavené redakční rady časopisu Kaktusy (v obou funkcích setrval až do současnosti (do r. 2014, kdy zatím končí naše ohlédnutí za historií klubu.)

Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů sdružuje všechny kluby bývalé ČSR, ale hlavně existuje na základě kolektivního členství. Přistoupením ke smlouvě se tedy KPKS Roudnice nad Labem stal řádným členem SČSPKS již v prosinci 1990 a na jednáních nejvyššího orgánu (valné hromady) má jeden rozhodující hlas, stejně tak jako ostatní kluby ve Společnosti sdružené, bez ohledu na počet jejich členů. S přechodem našeho KPKS do právní subjektivity jsme řadu let nespěchali, naší „zastřešující“ zahrádkářské organizaci to bylo víceméně jedno, ale čas nakonec přinesl přece jen pádné důvody k formálnímu odstoupení ze svazku ČZS.

Na podzim 2010 jsme se rozhodli vzít osud do vlastních rukou. Po 33 letech fungování jako samostatná organizace v rámci Svazu zahrádkářů jsme 17. ledna 2011 získali od Ministerstva vnitra vlastní registraci jako Klub pěstitelů kaktusů a sukulentů Roudnice nad Labem (KPKS Roudnice nad Labem). Jako předseda klubu byl potvrzen dosavadní předseda Jindřich Beran, který v květnu 2014 "oslavil 40. výročí" v čele klubu.

Na začátku roku 2014 má klub 25 aktivních členů a s uspokojením lze konstatovat, že patříme mezi větší kaktusářské organizace, neboť ani ve většině krajských měst neexistují početnější spolky, než je náš KPKS. 

Důstojně jsme oslavili 40. a 50. výročí založení klubu, naši zástupci nevynechají žádnou významnou akci celostátního významu (sympozia, Otevírání a Zamykání sezóny), po celou dobu více jak 55 let existence klubu se scházíme pravidelně (kromě školních prázdnin) jednou za měsíc, zveme si na přednášky významné osobnosti a cestovatele, rozšiřujeme spolkovou knihovnu a dbáme na zachování archiválií. V roce 2004 jsme byli poctěni pořadatelstvím Valné hromady SČSPKS, v roce 2012 jsme uspořádali jubilejní 50. výstavu kaktusů a jiných sukulentů.

Pořádání tradičních výstav je životě našeho KPKS akcí zásadního významu. Když se výstava alespoň trochu vydaří, máme nezbytné minimum financí na provoz, na případné nájmy schůzovních prostor a na nákup pomůcek, jako např. digitální projektor nebo záložní disk jako úložiště dat. Historii výstav máme zpracovanou jako samostatnou složku archívu KPKS, za zmínku stojí, že s výjimkou vinobraní v r. 2013 už od roku 2007 nevystavujeme v našem městě, ale v areálu zámku v Libochovicích, kde máme plně vyhovující podmínky a podporu jak kastelána, tak i provozních zaměstnanců.

 

(Text připravil Honza Gratias)